Co (ne)dělat s pletí - díl druhý

pondělí, 22 červen 2020

Další série otázek pro naši kosmetičku Monikou Köhlerovou z pobočky v Italské na téma Co (ne)dělat s pletí pokračuje - tentokrát se zaměřením na dermo-kosmetické zásahy a také z okruhu péče o pleť vs. muži. 


Vysledovala jsi za dobu své dlouholeté praxe, že by se ženám měnila kvalita pleti? Například vlivem znečištěnějšího ovzduší, zákeřnějšího UV záření, výplněmi, botulotoxinem,…
Ano, vysledovala. Myslím si ale, že to je nejen životním prostředním, ale především stresem, hormonální antikoncepcí a stravou. Když jsem začínala, žádná žena neměla ve čtyřiceti akné. Jenže dnes je to naprosto běžné. Může to být samozřejmě i širší škálou možností péče - ženy prostě překombinovávají a potom nevědí, co s tím. Globálně však podle mě hrají roli hlavně hormony a antikoncepce.

K péči o pleť používáš různé přístrojové techniky. Jak se ty osobně stavíš k dermo-kosmetickým zásahům nebo i chirurgickým zákrokům?
Méně sice znamená více, ale když je to v souladu se správným estetickým cítěním, jsem jednoznačně pro zákroky. Ženy jsou dnes posedlé svým vzhledem a pokud touží po úpravách, měly by si nejdříve najít hodně šikovného dermatologa či plastického chirurga. Za svůj život jsem totiž viděla možná jeden jediný dobře udělaný lifting obličeje. Pleť se samozřejmě - nejen různými zásahy, ale také věkem - ztenčuje. Takže jakmile doktor není soudný a pustí se do výplní, botulotoxinu, nití a bůhví čeho ještě, tak to zaprvé většinou vypadá strašně a zadruhé to neúčinkuje. Mám třeba vysledováno, že botulotoxin po nějakých dvaceti letech přestává fungovat.

Je podle tebe lepší s těmito zásahy začít zavčas anebo pleť nechat, až se stav horší, a teprve pak ho začít řešit?
Vady, vycházející z genetiky, se vyplatí podchytit včas. To znamená, že když má někdo geneticky dané například výrazné nosoretní rýhy, je lepší je upravit, dokud nejsou úplně propadlé, protože pak už se to ničím nedožene. Znovu ale zdůrazňuji, že dermatolog musí být hodně šikovný, aby vylepšil vzhled jen do té míry, že úpravy nebudou příliš poznat. Tak to má totiž být! 

Máš nějaký osobní trik, co s pletí dělat nebo co naopak nedělat, aby vypadala co nejdokonaleji?
Podle mě je nejlepším lékem spánek a hydratační maska aplikovaná přes noc. Pleť je jako houba a když jí dáte hydrataci, vrátí vám to. Můj postup je takový, že si masku nanesu, nesmývám ji, jen lehce setřu a jdu si lehnout.

Kdy je podle tebe nejlepší s péčí o pleť u kosmetičky začít?
Vždycky dávám za příklad své dvě bulharské klientky, které naučily své dcery chodit na kosmetiku od čtrnácti let, když se jim objevilo první mírné akné. Dnes je jim pětadvacet, stále pravidelně chodí a berou to stejně automaticky, jako když jdou na vlasy. Naopak hodně začínají klientky kosmetiku vypouštět, když odcházejí do důchodu. Zaprvé se jich hodně přestěhuje mimo město a pak argumentují tím, že tam je jedno, jestli mají vytrhané obočí nebo ne. Ale i ty, které se nestěhují, si řeknou, že už to nemá smysl… Myslím si ale, že žena by se měla chtít cítit dobře v každém věku a není to jen otázkou peněz. Vždycky se dá najít kompromis. Chápu, že v důchodu už nemají takový příjem, a tak některé nechodí každý měsíc, ale třeba jednou za dva.
 
Péči o pleť doporučuješ i mužům. Platí pro ně stejná pravidla jako pro ženy?
Důkladné očištění obličeje je u nich stejně důležité, a to alespoň jednou za den, například ve sprše, protože u umyvadla to většina z nich nedá… Po čisticím přípravku stačí krém - na léto lehčí, hydratační a na zimu může být hutnější. Když ale budou mít jeden celoroční, tak to bude taky skvělé.
Na kosmetické ošetření dochází pánové podle mých zkušeností přibližně jednou za tři měsíce, což je optimální. Není nutné, aby chodili každý měsíc jako ženy. Hlavně je úžasné, že už dnes existuje čistě pánská kosmetika.